Vikingská sága o rovném boji

Hleď, noc přichází, temné chvíle k vyprávění, vzdálené ohně hoří, svět je ztišen.
Kde družina naše? Kde štít Tvůj leží, kde sekera a meč?
Kdo ještě nespí, kdo čeká na příběh?
A kdo již odevzdal se do říše snů?
Tak slyš mé vyprávění, ty, kdo bdíš…


mm8450b-160807-4154-adapt-1900-1-nahled

Té noci se snad sám Odin rozhodl, že zničí náš svět. Hostina byla dávno na námi – těch číší, co jsme vypili a třískali s nimi o zem! Krásné vzpomínat! Jaká to sláva, avšak byla pryč – vydali jsme se dál.

Bouře je jen slabé přirovnání k tomu, co se dělo. Blesky létaly a osvětlovaly les. Hromobití bylo silné a znělo ze všech stran. Naše horda putovala do místa, které bylo plné bohatství, drahých kovů, látek, kůží i nástrojů k různému použití. A dalších pokladů, které nás čekaly – jen si je vzít!

Blížili jsme se. Už z dáli bylo vidět pár světel a zdálo se, že nic nám nezabrání vzít si cokoliv, nač si vzpomeneme. Je to dar bohů – mít možnost získat vše. Přikrčeni jsme běželi podél lesa, slunce dávno zapadlo a měsíc se skrýval za tmavými mraky. Nebylo nás vidět. Věděli jsme, že se dokážeme nepozorovaně přiblížit a zaútočit. Před námi na dohled bylo několik dřevěných stavení. Stačilo jen pustit se lesa, přeběhnout zarostlou louku a budeme tam. Louka byla dost nasáklá vodou, zpomalila nás. Nohy se bořily mnohdy až po kolena. Jsme těžcí se svými štíty, sekerami i meči. Ale potřebujeme je!

Výhodu překvapení jsme ztratili. Přes hustou temnou oblohu a hrom, který nás provázel, jsme byli spatřeni. Žádný ústup! Alespoň to bude rovný boj, na žádné ze stran žádná výhoda. Víme o sobě navzájem a blížíme se s jistotou, že ne všichni se vrátíme z této bitvy. Ale kdo by se obával zemřít, když jej čeká Valhalla? Kdo by se neradoval z té možnosti stanout tváří v tvář Odinovi a pít medovinu v samotném Asgardu?

Vyrážíme! Křičíme z plných plic, až se někteří protivníci třesou. Ještě pár kroků a změříme své síly…!

Bitva to byla z těch, které stojí za zapamatování. Mezi námi nebyli jen prostí muži, ale i ti, kteří již za svého života byli oslavováni pro poklady, které přiváželi z jiných krajin i pro své umění boje, které předčilo mnoho jiných. Ale i takoví bojovníci i bojovnice mohou padnout. Oslavme jejich cestu do Valhally, neboť ten, kdo se zbraní v ruce opustí tento lidský svět, spatří svět bohů.

Daleko, daleko na obzoru pomalu svítá. Vracíme se a víme, že nás žádný protivník nebude pronásledovat. Vracíme se domů – my, co jsme nezemřeli v bitvě. My, co budeme pít medovinu na počest našich padlých i našeho padlého krále, my, co přinášíme poklady z jiných zemí, my, co se odvážně vydáváme do míst čím dál vzdálenějších, my, co objevujeme svět, my, Vikingové…