Stezka zdravovědy: výběr ošetřovaného při více zraněných

U tohoto bodu smysluplně popíšeš, kdy koho zachraňovat a v jakém pořadí. Poté ti zkoušející přednese modelovou situaci ve stylu „Dračí doupě“ a ty ji budeš muset zvládnout.

Zde platí pravidlo „Kdo křičí, je zdráv“. To neznamená, že nepotřebuje pomoc, ale že má dostatek energie pro to, aby křičel, jistě také dýchá a není v bezvědomí. Jediná výjimka nastává, pokud dotyčný ztrácí velice rychle krev (To neznamená menší ranky!).

 

Než vybereš, komu pomoci, zkus se rozhlédnout, zda je v okolí ještě někdo na pomoc!

 

Průběžně uklidňuj ty, co jsou při vědomí. Řekni jim, že záchranka je na cestě, že víš, co dělat a podobně. NELŽI JIM! Nepodceňuj raněné, nejsou ani v takových situacích zcela dezorientovaní a ví, že není pravda, že „se nic neděje a všechno je úplně v pohodě“.

Nejprve (vyloučíme-li možnost masivního krvácení – již ztracené 2 litry krve u dospělého ohrožují život s rozvinutým šokem) se věnuj raněným, kteří nedýchají. Pokud dýchají všichni, mluv s nimi (kontroluješ tak, zda skutečně dýchají) a mezitím kontroluj dýchání těm, kteří jsou v bezvědomí.

 

Pokud někdo nedýchá, věnuj se jemu. Člověk vydrží bez kyslíku zhruba 5 minut, poté mu začnou odumírat důležité mozkové buňky! Zakloň mu hlavu, nerozdýchá-li se, zahaj kardiopulmonální resuscitaci. Více v bodu 8 – Kardiopulmonální resuscitace – oživování.

 

Zasahuje-li ti do ošetřování cizí osoba, která není kompetentní (nejčastěji hysterky, kamarádi raněných, zmatení s úrazem hlavy) a dělá něco, co může zhoršit stav raněného (třese s ním, dává mu polštářek pod hlavu, podává mu tekutiny…), věnuj se jí tak, že ji někam „usadíš“, zaúkoluješ jednoduchými úkoly apod.