Letní tábor Atlantis

znak-zzz-atlantis-nahled

Letní tábor Atlantis, kterým vrcholila celoroční hra Země za zrcadlem nesl mnohé zvraty, přinesl nové příběhy, a to i na poli nově vzniklých přátelství i rozporů. Senioři pokořili rekord v kilometrech na puťáku, mladší děti se setkali s Marymenem ve dne (!). Jak vše probíhalo čtěte níže.

Den 1, 23. 7.

Přijeli jsme do tábora autobusem, ubytovali se ve stanech, snědli dort, kterým Efa dodržela sázku s Opičákem, započali tábor slavnostním ohněm. Navečer nás čekalo stínové divadlo, které nás ponořilo do táborového dobrodružství zábavnou formou a zároveň nám připomnělo, co jsme během roku prožili a kde se ocitáme (svět Omega).

S v červnu omylem „uniklou fotkou“ rozdělení táborových týmů, kterou jsme vyslali před nějakým časem, jsme celou dobu blafovali. :D Prostě nás to spontánně napadlo na poslední předtáborové poradě.

Týmy byly sestaveny následovně:

Tým 1: Miky, Efa, Korbič, Knedlík,Tygr, Verunka, Kulička
Tým 2: Bebina, Krtek, Lentilka, Honza, Mája, Uršula, Kuba
Tým 3: Křeček, Krysař, Tesák, Drak, Strom, Ivan, Kachna, Soňa
Tým 4: Koza, Řízek, Viky, Nebojsa, Verča V., Fífa, Vojtík

rozdelovani-tymu-nahled

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek  

Den 2, 24. 7.

Prvním světem, který jsme navštívili byl svět Sigma. Nejdřív se nám nedařilo otevřít bránu do tohoto světa, ale nakonec jsme našli Voirdžínu a Ofiliána na Kládách. Vzhledem k tomu, že dopoledne prší, malujeme topografické značky do mapy okolí tábora. Před obědem stihneme klouzání v plavkách po mokré louce, bahenní bitvu a koupání v Zátoce.

Odpoledne závodíme v drsném závodě Keblovman, kde každý maká na jiné disciplíně, ale celkově bojuje za tým. Všichni jsou z toho hotoví, a proto se jdeme znovu koupat. Poté ještě záludná hra Registry, kdy týmy mohou sbírat body za to, že nic nedělají, a proto prvních dvacet minut všichni sedí v táboře a taktizují. Poté se všichni rozběhnou do okolí a jdou obsazovat registry svým kódem.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek    

Den 3, 25. 7.

Je třetí den a my se ocitli ve světě Mí. To je svět Narjů/Nařanů. Den nám začal neobvykle, a to budíčkem ve 4 hodiny ráno. Všichni jsme byli ospalí, ale prokoukli jsme, že máme v táboře Nařana a mohli si jít lehnout. Když jsme ráno vstali na normální budíček, tak bylo v táboře spousty zvláštních věcí, co tam normálně nebývají (houbička na stožáru, barel na stromě, deky na střeše srubu, ešus na zapíchnutém klacku, roura k Opičákovi do stanu…). Tyto věci jsme si během dne zapisovali.

Nařané hází ptačími vejci, a to s oblibou. Vajíčka většinou nachází při stavění svých příbytků v korunách stromů. My jsme si také zkusili vejci zaházet. Byly to dvě disciplíny. Na louce byly zabodnuté klacky, které od sebe byly vzdálené 2 metry. Naším úkolem bylo, aby se každý tým rozestoupil k zabodnutým klackům a házel si vajíčkem tak, aby se bez rozbití dostalo na co největší vzdálenost. Vždy šly dva týmy proti sobě a každý z týmů měl 3 pokusy. Po skončení této aktivity jsme si mohli udělat jakékoliv dvojice. Každá dvojice dostala vajíčko a stoupla si proti sobě ke klackům. Jeden z dvojice hodil vajíčko tomu druhému a když to ten druhý chytil tak se posunul o jednu vzdálenost dál. Takto se vajíčko mohlo házet do té doby, dokud se nerozbilo. Poté nás čekalo něco na přemýšlení. Byly 4 stanoviště, na kterých byl vždy jeden vedoucí a měl tam různé předměty. Na každém stanovišti byly předměty od jednoho druhu, poté tam bylo pár předmětů, které tam nepatří. Měly jsme si zapamatovat věci, které tam byly, věci které tam nepatří a nadřazený název pro veškeré předměty. Když každý tým obešel všechny stanoviště, napsal vše, co si pamatoval. Papíry jsme pak odevzdali Nařanovi.

Dopoledne bylo spíš takové odpočinkové, a tak nás čekala běhací hra Přístavy. Ze čtyř týmů jsme se rozdělili na dva týmy, a to na piráty a obchodníky. Obchodníci si na začátku půjčili v bance nějaké zlaťáky. Měli za úkol běhat mezi přístavy, kupovat zboží a prodávat ho v jiných přístavech, poté, co něco vydělali, mohli zlaťáky uložit do banky nebo s nimi dále obchodovat. Piráti chtěli také peníze. Ty se získávaly tak, že se piráti snažili chytat obchodníky. Když nějakého chytili, vzali mu všechny peníze, škrtli zboží a podepsali se. Takto jsme více poznali více Narje/Nařany a užili si s nimi den.

Večer Bebina slavila své 14. narozeniny a zakrojila dort, který přivezla pro všechny Poutníky. Jak jinak, než marcipánový a se znakem našeho oddílu. K tomu ještě každý dostal poutnickou botku z marcipánu a mohlo se jít s plným bříškem spát.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek    

Den 4, 26. 7.

 Dnes jsme ve světě Lóta, to je svět Chuorků a Arkasínů. Hned po nástupu jsme se s jedním Chuorkem potkali, nemluvil, jen se se všemi objímal a vydával různé zvuky. Došli jsme s ním k Zelené budce a tam jsme se s ním pomocí arkasínské řeči dorozuměli. Když jsme se vrátili do tábora, tak jsme plnili 11 disciplín. Disciplíny jsme plnili na počest svatby Alarga a Alaniky. Dostali jsme kartičku, do které jsme za každou splněnou disciplínu dostali jméno jedné rasy. Vyplněné kartičky jsme pak odevzdali Chuorkovi.

Odpoledne přišel Chuork, tentokrát ale nebyl sám, přišel s ním i Alarg, král Arkasínů. Alarg nám řekl výsledky z dopoledních disciplín a pozval nás na jeho svatbu, ta se konala večer. Pak se s námi rozloučil a odešel. Chuork ještě zůstal. Povídal nám o tom, jak si oni staví své domečky v přírodě a my, že si to také můžeme zkusit. Tak jsme se rozdělili ze čtyř týmů na dva a postavili dva bunkry. Nakonec ale vydržel jen jeden, ten druhý spadl.

Večer k nám přišli opět Chuorkové. Přišli nám říct, abychom byli potichu, že každou chvílí přijde Alarg s Alanikou. Tak se také stalo. Přišel oddávající, Alarg, Alanika a pak dva svědci Modamér Grantén a Atal. Obřad proběhl baz problémů a byl velmi veselý. Následovala svatební hostina. Po hostině se s námi Alarg, Alanika i Chuorkové rozloučili. A když jsme si postavili ten bunkr, tak jsme v něm mohli i přespat. Bylo to jedno z dalších dobrodružství!

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek

Den 5, 27. 7.

Přes dnešní noc jsme prošli do Bety, do světa Anuk. Spolu s námi prošli i Arkasíni. Anuky jsou veliké včely, které chovají Arkasíni.Přišel za námi Arkasín a chtěl, abychom se naučili ochočovat Anuky, aby měl Alarg s Alanikou jako svatební dar svou vlastní letku. Nejprve jsme si museli Anuky pochytat. Každý dostal papírovou kouli na provázku a házeli jsme je po Anukách. Také jsme trefovali a vyřazovali tak sami sebe. Dnes stojí za zmínku i oběd, byl totiž netradiční, obědvali jsme v lese.

Odpoledne jsme se chystali na závod. Začínal kousek od vodoměrky. První část závodu byla jen pro Seniory a dobrovolníky. Byl jediný dobrovolník, a to Korbič. Senioři nejprve běželi potokem, lesem, cestičkou mezi kopřivami a poté zase potokem a byli v cíli. Ostatní fandili. Druhá část závodu byla také potokem, poté lesem, kde si každý mohl zakřičet něco do roury. A třetí část byla také pouze pro Seniory a dobrovolníka Korbiče. V třetí části jsme měli přeplavat část zátoky na nafukovacích madračkách. V této části všechny Seniory rozdrtil Korbič, měl nejlepší čas.

Večer jsme začali vytvářet modely Anuk, které jsme pak další dny ještě dodělávali. Tento den byl velice náročný.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek

Den 6, 28. 7.

Daglarové a Gratury nám vtrhnou do tábora a projíždí se na kárce. Jeden z nich umí jen teorii, druhý ji zas postrádá a stále chce něco kutit. Vydáváme se na cestu po fáborkách s úkoly na pomoc druhému. Vracíme se až k obědu. Po obědě hrajeme ekosystémy. Mozkům se vaří hlavy v neskutečných počtech a organizaci běhačů. A běhačům se zas vaří celé tělo z neustálého běhání. Tři roky ale přežijí všichni, a tak můžeme večer jít po zelené struně pro modly Atala, ze kterých si každý odnese jednu. V noci pouštíme signál Atalovi, že jsme připraveni vstoupit do Aethalis, země Atalova lidu. Signál je ve formě ohně plujícího po vodě.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek

Den 7, 29. 7.

Atal si našeho signálu všiml, dnes jsme tedy mohli vstoupit do jeho světa. Každý totiž ráno dostal obálku s novým číslem Poutníkova škrpálu, který obsahoval pozvánku na konferenci na téma Země za zrcadlem a její budoucnost.

Abychom jeho svět viděli, museli jsme se tam nějak dostat. A to tak, že každý člen týmu dostal korýtko (naříznutou trubku). Z těch jsme stavěli dráhu, kterou jsme posílali pingpongový míček. Když jsme tam došli, byl tam Jonathan Marvel. Dostal také pozvánku na konferenci a poradil nám, co máme mít s sebou. Byl to částečně formální doplněk pro částečně formální sešlost, tužku a zápisník. Tak jsme si nějaké ty doplňky šli vytvořit, nejčastěji to byla kravata nebo motýlek. Kolem poledne k nám přišel Jonathan Marvel a vydali jsme se na konferenci. Tam byli i Atalovi mistři. Každý si zapisoval to, co se mu zdálo důležité. Dozvěděli jsme se, že vše je vlastně jinak, než jsme si doposud mysleli. Nakonec nám Atal řekl o katastrofě v podobě meteoritu. Zachránit naše světy můžeme tak, že získáme stroj času a vrátíme se do Alfy, tedy do minulosti světa Omega. Z Alfy jsme přišli na podzimní výpravě. O stroji času věděli LíBlatníci a Aramové, tak jsme je museli poznat a snažit se od nich stroj času získat. Když jsme se vrátili na oběd, byly tam Ratiové. Byly obětaví a pořád chtěli s něčím pomáhat.

Odpoledne jsme našli 4 barvy vlasů, které vypadaly Aramům. Každý tým se vydal po jedné z barev. Když jsme se vrátili do tábora. Byl tam popis Aramů a my jsme se dozvěděli, že jsme Aramy nepotkali proto, protože jsou to noční tvorové.

Po večerním nástupu k nám přišel Aram. Rozdělili jsme se do dvojic a šli společně do světa Lambda. Tam byli další Aramové. Každá dvojice musela jít za všemi a tam splnit nějaký úkol. Za každý úkol jsme dostali jedno heslo, bylo jich 5 (hlína, kruh, návod, stroj, cesta).

 

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek    

Den 8, 30. 7.

Přes dnešní noc jsme se nikam nepřesunuli, zůstali jsme ve světě Aramů a LíBlatníků, tedy ve světě Lambda. Ráno jsme dali nějak dohromady, co znamenají ty hesla a poskládali z hliněných destiček mapu. Byly tam 4 místa. Každý tým se vydal na jedno z nich. Zde jsme nalezli na vyznačeném místě LíBlatníka, kterého někdo přepadl. Byli to příbuzní, sestry a bratři. Celkem jich bylo 5. V táboře byli ale jen 4. Žádný tým dva LíBlatníky nepřivedl. Po chvíli přišla jejich sestra spolu s Ofiliánkou. Přidala se na stranu Ofiliánů a prozradila jejich tajemství o stroji čau. Řekla, že nám možná dá šanci ty informace získat. Během dopoledne začali přijíždět rodiče, šli jsme s nimi do vody.

 

Po obědě přišla Ofiliánka a nabídla nám, že si s námi o ty informace zahraje hru. Do každého týmu jsme měli vyrobit 7 vajec, které byly zabalené volně v toaleťáku a zavěšené na provázky, za které se může zavěsit. Šli jsme do lesa a vajíčka navěsili na strom. Měli jsme injekční stříkačky, které jsme si naplnili vodou a stříkali jimi na ten papír. Ten když se utrhl, tak jsme si vajíčko mohli vzít, pokud tedy nebylo rozbité. A abychom to neměli tak lehké, tak tam ještě běhali Ofiliáni, kteří nám také mohli krást vajíčka a nebo nám vylévali vodu z injekčních stříkaček. Vyhráli jsme a dostali nějaké informace o stroji času. Pak jsme se šli opět koupat s rodiči.

 

Večer byl spíš takový odpočinkový, pomalu odjížděli rodiče a děti škemraly o to, aby mohly jít spát.  

 

Senioři však večer postupně dostávají vzkaz, který je vybízí, aby šli na smluvené místo. Tam se domluví, zda chtějí ještě nějaké věci na své třídenní putování. Hodí se voda, jídlo a shodli se i na tom, že vezmou stany, což se později jevilo jako dobrý nápad. Více o seniorském puťáku najdete v samostatných článcích: Po stopách staré lokálky (seniorský puťák) 1. část a Po stopách staré lokálky (seniorský puťák) 2. část.

 

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek    

Den 9, 31. 7.

Mladší osazenstvo tábora se probouzí a zjišťuje, že Senioři v táboře nejsou. Jejich kroky míří do vlašimské ParaZOO (záchranná stanice pro hendikepovaná zvířata).

Na puťák s mladším osazenstvem jsme se vydali nejprve do Keblova, kde jsme ku překvapení všech sedli do autobusu (na vesnici mají jinou představu o busu, byla to dodávka, kde přidělali pár sedaček) směr Vlašim. Tam jsme popošli na náměstí a počkali, až Bláťa koupí vstupenky do ParaZOO. Je to velice krásná, malá ZOO se zvířaty, která byla nějak poraněná nebo odchovaná v zajetí a již nejsou schopna se vrátit do přirozeného prostředí. V době, kdy jsme opouštěli ZOO a přesouvali se na rozhlednu zámku ve Vlašimi, se rozpršelo. Všichni si mysleli, že to bude jen přeháňka. Po prohlídce zámku, jsme se ukrytí pod stromy, naobědvali a mašírovali si to na vlak. Ten nás odvezl do Trhového Štěpánova, odkud jsme měli jít do tábořiště Junáka. Co však čert nechtěl, pršelo téměř nepřetržitě, nálada účastníků klesala a postupně polovina propadla depresím. Vedoucím se zželelo nebohých dětiček a povolali posily v podobě vozů, které je postupně evakuovali a do tábora. Je to již čtvrtý puťák ze čtyř, kdy jsme byli evakuováni a nedokončili plánovanou cestu. V táboře jsme se usušili, najedli a šli spát.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek    

Den 10, 1. 8.

Tento den jsme věnovali postupnému posilování jednotlivých živlů. Přišel sám Atal a vždy nám vysvětlil, co máme dělat. První bylo posílení síly jednotlivých živlů. Druhé a třetí posílení bylo především smyslové. Ochutnávali jsme různé věci a hádali, co to asi je, očichávali jsme ingredience k vaření a opět hádali, co to asi může být. Atal nás po celodenním snažení pochválil a sdělil nám, že jme již připraveni k použití jednotlivých živlů do stroje času.

(Zapsala Bláťa)

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek  
 
 

Den 11, 2. 8.

Hned po ranním nástupu nás navštívil sám Marymen. Nikdy jsme ho ještě za světla neviděli, a tak jsme byli překvapeni. Bylo potřeba se vydat na cestu a poznat něco málo z jejich světa. Protože Marymen měl ke komunikaci zvláštní dřívko, které, když roztočil, tak vrčelo, vyráběli jsme si také takové vlastní „telefony“.

Večer se Senioři vrátili z puťáku. Přišel k nám Poutník a říkal, že můžeme zkusit zrušit vysátí, pomocí dřívek, které mladší vyrobili. Šli jsme na klády a tam byl Marymen. Ti, co měli dřívka s nimi začali točit. Pak Marymen zaťukal na dřívko a ti, co byli vysátí spadli na zem. Odešli jsme a oni tam zůstali. Aby se zbavili vysátí, tak se vysátým zavázaly oči a pak byli vysátí odvezeni po dvojicích na tři různá místa. Chumba odvezl Mikyho a Křečka za Trhový Štěpánov. Kocík vezl Řízka, Efu, Bebinu a Vikynu. Nejprve vysadil Řízka s Efou, a to v Borovnici. Poté Bebinu s Vikynou u Zbyslavic. Všechny tři dvojice cestu zvládly.

 

obrazek obrazek obrazek
obrazek    

Den 12, 3. 8.

Dnes jme v původním světě všech ras, v Omeze. Přišel za námi Poutník a řekl nám, že na zprovoznění stroje času budeme potřebovat živly. Každý tým musel nasbírat jíl (zem), oheň- rozděláním ohně, rozžhavený uhlík, dým z rozdělaného ohně (vzduch). Tyto 3 živly každý tým získával stejně. Jen vodu každý tým musel získat jinak.

Odpoledne jsme se museli psychycky i fyzicky připravit na svět Zéta, ve kterém jsme nevěděli, co nás čeká. Plnili jsme různé disciplíny, které byli různě v táboře a kolem tábora. Mezi disciplínami bylo např. zapálit, co nejvíce svíček za 30 sekund, plavání na duši, sekání dříví, opičí dráha…

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek

Den 13, 4. 8.

Ráno k nám přišel Atal s Voirdžínou. Atal nám řekl o katastrofě, že se blíží meteorit. A my jsme sice jen lidé, ale Alfu s Omegou můžeme zachránit, a to tak, že se vrátíme v čase. Rozloučili jsme se s ním a on řekl, že se nevidíme naposledy. Voirdžína zůstala a řekla, že nám ke stroji času chybí ještě jedna věc, a to amulety. Museli jsme každý z týmu po jednom jít do lesa a tam splnit úkol. Ten úkol byl takový, aby si ten druhý musel přivést někoho jiného. Toho, kdo je tím výjimečný. Pokud dotyčný úkol splnil, prosebník dostal amulet.

Odpoledne za námi přišla Ofiliánka s nabídkou, že by si s námi zahrála o druhou část návodu ke stroji času. Samozřejmě, že jsme do toho šli. Tentokrát jsme museli napsat své přání, které jsme nikomu nikdy neřekli, a spálit ho. Pak jsme všichni řekli formuli a otevřel se nám les Ofiliánů. Museli jsme běhat pro papírky tak, aby nás nikdo nechytil. Když nás někdo z Ofiliánů chytil, papírek jsme mu odevzdali. Hru jsme opět vyhráli a tím získali druhou část návodu. Poté přišla opět Voirdžína a řekla nám, že je čas se rozloučit s Omegou. Každý tým dostal část příběhu, na které musel vymyslet představení. Dohromady divadla rekapitulovala celý rok v Zemi za zrcadlem. Poté k nám přišly rasy, že se s námi jdou rozloučit. My jsme jim ukázali naše představení a oni nás obdarovaly. A takto jsme se rozloučili s rasami v Omeze.

Večer za námi přišel Poutník a řekl, že je čas jít ke stroji času. Šli jsme k veliké bráně, ke které jsme šli na začátku tábora. Jeden z týmu vždy přidal jeden živel a jeho tým si rozsvítil svůj amulet na krku (osobní energie). Poté jsme spojili velké amulety (společná energie), které jsme do jednoho kruhu. Stroj času začal pracovat a my se přesunuli do Alfy. Poutník se s námi rozloučil, a to bylo naposledy, co jsme ho viděli.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek

Den 14, 5. 8.

 Dnes už jsme byli v Alfě, v našem světě. Dopoledne jsme uklízeli. Odpoledne byla soutěž Poutníci mají talent, a poté bylo vyhlášení jednotlivců. Jak za celý rok, tak za tábor. Večer byla slavnostní hostina se závěrečným ohněm. U ohně jsme si popovídali, zazpívali, zkrátka jsme si to tam užili.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek    


Den 15, 6. 8.

Poslední den je ve znamení balení osobních věcí, vyhodnocení týmového bodování s rozdáním cen, rozdání pamětních listů, úklid tábora a odchod do Trhového Štěpánova na vláček motoráček do Prahy.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek  
 

FOTOGALERIE

Kompletní fotogalerie z akce: http://poutnici.desitka.cz/fotogalerie/121