Křečkovy básně

Spaní

Každý z nás chce být někdy sám

i když neví jak!

Houpe se lano na stromě,

ale nikdo tam není.

 

Koně běží po louce,

ale nikdo na nich nesedí!

Ovce na louce pasou se,

nikdo je však nehlídá.

 

Kampak všichni zmizeli?

Nikdo neví, nikdo neví, asi

leží doma na posteli…

Proč tam sedí?

 

Samota je chytila,

matička je nechala…

Prázdnota se jej zmocnila…

Sny se zdají, oči zavřené!

 

Co se stalo, umřeli?

Né! Jenom usnuli…

 

 

Jaro

Myslel jsem, že svět již znám,

ale znova jsem se bál…

Nové barvy, nový svět,

bílá mizí, voda hučí.

 

Koně se blíží, ptáci kvílí,

zvířátka se budí ze spaní.

Ale co ta zima? Vrátí se?

 

Možná ano – se sněhem.

Možná ano – bez mrazu.

Ale Jaro je tu teď…

Zima dveře zavírá.

 

Za rok ale vrátí se.

Pak ho nahradí Jaro, poté léto,

poté podzim…

Takový to kolotoč, točí se tu celý rok.

 

 

Jarní zmatek

Viděl jsem tu malý květ,

který tvoří nový svět.

Poletuje se a tam,

ale pořád neví kam…

 

Slunce svítí, až to pálí,

možná že ho trochu chválím.

Květiny už mají říz,

já už ale nemám rým!

 

 

Hlasy zvířátek

Brum, brum, brum – dej mi rum.

Káč, káč, káč – je tu hráč.

 

Kokokoko da – máš mě rád?

Písk, písk, písk – ten bůček má říz!

 

Klap klap, klap – to je můj kamarád!

Kuku, kuku, kuku – mám něco v uchu.

 

To je konec, přátelé…

 

 

/

Každý znás již tohle zažil,

jako kdyby radši nežil!

Hlava duní, oči bolí,

tohle mě už nebaví!

 

Samá lež a samé zlo,

mám již z toho velké dno!

Každý z nás má v sobě to,

co radši by zahodil…

 

Ale odsuzovat podle chyb a činů,

čekej, dám si proti tomu čínu!

Každý jenom ukazuje,

sám ale špínu mele!

 

Proč radši není sticha,

aby nebyla žádná vina?!

Koho by to napadlo,

tahat tady všechny za nos!!

 

Teď jsem se již vypsala…

Do básně všechno dala…

Jdu spát…

 

 

Radost

Každý tenhle pocit zná,

ale občas ho nemá…

I když nikdy neví co by,

stále si tu plete copy.

 

Kovadlinky kvetou na zahrádce,

potřebuje k tomu ale rádce!

Ale radši ať si kvete, spát mě nechte jít!

Mně se líbí ten její pocit…

 

Pocit radosti a domova,

čeho se mám obávat?!

Tenhle pocit chci mít dál,

radost z toho totiž mám. :-)

 

 

Žabička a moucha

Hop, hop, hopity, hop…

Mám to ale velký skok!

Kouknu tam a kouknu sem.

A mám tě!

 

Mouchu už držím ve své tlamě!

 

Moucha prosí o milost,

žába už má toho dost!

Pustila jich už tolik,

že večeře se snad už nedočká!

 

 

Výlet – hloupá žába

Medvěd volá „Joho ho“!

Jedeme na výlet!

Žába hlásí se,

pořád všechny otravuje!

 

Medvěd volá „Jo hoho“,

jedeme na výlet!

Žába zase otravuje.

 

Tak to jde dokola!

Jede hodně zvířátek a

žába pořád hubou mele!

 

„A ty nikam nejedeš, ty slizoune!“

volá hrozně velký medvěd…

 

Žába skloní smutně hlavu,

podívá se do země a říká:

„Ách jo a krokodýl se tolik těšil.“