Pro nadšence Vikingů

Vikingové a kočky

Vikingové byli milovníky koček a brali si je i na své mořeplavby. Není s podivem, že bohyně plodnosti zvaná Freya je vyobrazována jako krásná žena cestující v kočáře taženém právě kočkami.

Díky analýze DNA bylo zjištěno, že kočky, které chovali Vikingové, pocházely z Egypta, kde byla kočka též posvátným zvířetem (viz Sfingy).

Díky mořeplavbám Vikingové rozšířily kočky po celé Evropě.

1024px-freyja-riding-with-her-cats-1874-nahled

 

 

National Geographic – vše, co potřebuješ vědět o Vikingské době včetně obrázků

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek

 

Vikingská doba – video 360° (přetahujte myší v okně s videem)

 

Greenland

Český výraz Grónsko je převzat z dánského „Grønland“, „Zelená země“. Podle příběhu z tzv. Ságy o Gróňanech (Groenlendiga Saga) ze začátku 12. století (nejstarší zachovaný exemplář ovšem datuje rok 1380), se jedná o pojmenování, které dal tomuto ostrovu Erik Rudý ve snaze přilákat sem další osadníky poté, co tuto zemi kolem roku 985 objevil. Faktem však je, že ostrov objevil kolem roku 875 viking Gunnbjørn Ulfsson a nazval ho Gunnbjørnland. Fakticky to však znamená, že Vikingové objevili Ameriku o 617 let dříve, než Kryštof Kolumbus (ten ji objevil roku 1492, čímž skončilo období zvané středověk).

Přečti si více na Wiki

 

Ságy

Legendy byly nejprve předávány nejprve mluveným slovem, pak Leif Eriksson naučil Vikingy psát – psal ságy (překlad: to co bylo řečeno). Jedná se o nejdůležitější dokumenty středověku.

Přečti si více na Wiki

 

Ódin

Ódin (staroseversky Óðinn) je jméno hlavního boha severského panteonu. Tento bůh byl známý a uctívaný patrně po celém území obývaném Germány. Na území dnešního horního Německa byl nazýván Wotanem a Wodenem, avšak jeho proto-germánské jméno znělo nejspíše Wōđinaz či Wōđanaz. Švédové mu říkali Oden, Anglosasové Wodan a Langobardi Godan.

Podle severské mytologie je Ódin synem obra Bora a obryně Bestly. Je Otcem veškerenstva, patronem básníků, bojovníků a státníků, bohem smrti, války a magie. Je také bohem extáze, extatického básnění a šamanských kouzel. Dokáže měnit podobu, ovládat mysl nepřátel, věštit a čarovat..

Ódin měl dle severské mytologie několik žen a je otcem mnoha dětí. Se svou první ženou Frigg měl nejlaskavějšího syna Baldra a slepého Höda. S bohyní Fjörgyn měl dalšího syna, mocného Thóra.

Přečti si více na Wiki

File:NKS 1867 4to, 94r, Odin.jpg

 

Ásgard

(Asgard, staroseversky: Ásgarðr, islandsky: Ásgarður) byl severský „ráj“, domov bohů Æsir (Ásů). Místo všech spravedlivých odvážných lidí, kterým je dovoleno žít po boku Ásů. Lidé, jejichž cílem byl Ásgard, vždy v životě zanechali něco pozitivního. Ásgardu vládne nejstarší Ás Ódin. Žije se svojí ženou Frigg v síni celé ze stříbra, která se jmenuje Valaskjalf. Kromě Valaskjalfu mu patří i Valhalla - velká dvorana určená pro padlé na bitevním poli, spravovaná Valkýrami. Podle legend je Ásgard s Midgardem spojen duhovýmmostem, který se jmenuje Bifröst. Ten hlídá Ódinův syn, bůh Heimdall.

Přečti si více na Wiki

Výsledek obrázku pro asgard

 

Valhalla

V severské mytologii je Valhalla Ódinova síň v Ásgardu - pevnost Gladsheim, kam za doprovodu valkýr přicházejí padlí bojovníci („einherjové“). Ódin zde shlíží ze svého majestátního trůnu Hlidskjalf na celý svět a přijímá zprávy od svých dvou havranů Hugina a Munina.

Pověst o Valhalle vznikla patrně v Norsku a zachovala se v několika středověkých rukopisech, které ovšem zpracovávají starší podání. Hlavním pramenem je Poetická a Prozaická Edda, vzniklé ve 13. století na Islandu, a báseň Eiriksmál z 10. století.

Ódin každý den vysílá valkýry na bojiště, aby do síně přivedly padlé bojovníky, kteří zde budou trénovat na poslední bitvu (Ragnarök). Einherjové spolu přes den soutěží a večer si užívají medoviny a jídla. Jídlo připravuje kuchař Andhrimnir, který má celý černý obličej, od toho, jak každý den připravuje v kotli kance Saehrímniho.

Protože do Valhally smí jen muži, kteří padli v boji, nechávali se často staří bojovníci na smrtelné posteli propíchnout či rituálně poranit kopím. Část padlých je také přijímána do Fólkvangu, Freyjina příbytku. Ostatní mrtví přicházejí obvykle do Helheimu, říše bohyně Hel, nebo jinam (např. ti, co se utopili v moři, odchází do Aegiho paláce na dně moře).

Přečti si více na Wiki

Helheim

Helheim - říše mrtvých, je jedním z devíti světů severské mytologie. Jeho vládkyní je Hel, dcera Lokiho. Jedná se o tmavé, nehostinné místo, které zaujímá nejnižší stupeň v severské kosmologii.

Do této říše se dostávají ti, kteří nezemřeli hrdinskou smrtí (=např. v boji), tedy ti, kteří zemřeli stářím nebo nemocí. Kdo zemřel hrdinskou smrtí, měl možnost se dostat do Valhally, poté co byl valkýrami s nornou Skuld vybrán.

Vstup do Helheimu stráží pekelný pes Garm. Celou říši pak svým zrakem pozoruje obr Hraesvelg (v překladu „pojídač či polykač mrtvol“), který má podobu orla a máváním svými křídly vytváří chladný vítr.

Valkýra

Valkýry jsou podle severské mytologie dísy, které s nornou Skuld vybírají na bitevních polích duše padlých válečníků hodných Valhally, kterým se pak říká Einherjové.

Jejich samotné jméno pochází z tohoto údělu. Severské slovo valkyrja (množné číslo valkyrjur), je složeno ze dvou slov. Z podstatného jména valr (odkazujícího na zabitého na bojišti) a slovesného kjósa (ve smyslu „vybrat“). Společně tedy znamená doslova „vybrat ze zabitých“.

Dle pověstí se jedná o krásné, ale nebezpečné dívky – válečnice ozbrojené štíty, oštěpy a přílbami, jež slouží svému bohu Ódinovi. Valkýry, jezdící do bitev na okřídlených koních, dle Ódinových pokynů řídily boj, střežily válečníky nebo je nechávaly padnout. Mají moc vyvolávat ty, kdo zahynou, a určovat vítězství. V dobách míru obsluhují a rozptylují padlé válečníky ve Valhalle. Starší Edda obsahuje báseň Sigrdrifomál(Píseň o Sigurdovi), ve které valkýra prozradí z vděčnosti kouzlo hrdinovi, svému zachránci.

Richard Wagner Valkýru zhudebnil jako součást čtyřdílného cyklu Prsten Nibelungův.

Přečti si více na Wiki

 

PASTVA PRO OČI

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek